NASA uvádí, že tepelný štít lodi Orion při misi Artemis II fungoval podle očekávání, ukázala podrobná poletová analýza

NASA v aktualizaci zveřejněné 15. října uvedla, že další inženýrská analýza tepelného štítu lodi Orion z mise Artemis II potvrdila předběžná data, podle nichž systém tepelné ochrany fungoval podle očekávání. Mise, první, při níž na palubě lodi Orion letěli astronauti, dopravila čtyřčlennou posádku kolem Měsíce a přivedla ji zpět k přistání na hladině Tichého oceánu u města San Diego dne 10. dubna 2026. Doprovodný obrazový článek NASA ukázal podvodní snímky tepelného štítu, které krátce po dosednutí kabiny pořídili potápěči amerického námořnictva.

Podle NASA dosáhla loď Orion při návratu nejvyšší rychlosti 39násobku rychlosti zvuku a při vrcholu ohřevu čelila vnějším teplotám přes 4 000 stupňů Fahrenheita, zatímco teplota v kabině se držela ve středních 70 stupních Fahrenheita. Agentura uvedla, že loď dorazila do 192 stop od plánovaného bodu vstupu do atmosféry (entry interface) a dosedla 0,59 míle od předpovězeného místa přistání.

Výsledek navazuje na změny, které NASA provedla po bezpilotním letu Artemis I, při němž tepelný štít přišel o zuhelnatělý materiál. Na základě zkoušek v obloukovém plazmovém tunelu (arc jet) ve svém výzkumném středisku Ames (Ames Research Center) agentura zkrátila maximální vzdálenost po trase (downrange), kterou mohla loď Orion urazit mezi vstupem do atmosféry a přistáním na hladině, aby zkrátila dobu, po kterou se štít nacházel v teplotním rozmezí spojovaném s problémem z mise Artemis I. NASA uvedla, že se tím praskání a ztráta zuhelnatělého materiálu snížily desetkrát: inženýři našli na štítu z mise Artemis II devět míst se ztrátou zuhelnatělého materiálu různé velikosti oproti 103 na Artemis I. Štít se skládá ze 186 samostatných bloků Avcoat a NASA uvedla, že zadní plášť (backshell), pokrytý 1 300 keramickými dlaždicemi, rovněž fungoval podle očekávání, bez známek přehřátí kolem těsnění oken, průduchů, trysek a bočního průlezu.

Hodnocení není dokončeno. NASA uvedla, že její tým provedl laserové skeny povrchu štítu a porovnává je s předletovými měřeními, aby určil, kolik materiálu ubylo, což se následně ověří oproti předpovědím. Štít byl převezen do střediska Marshall Space Flight Center v Huntsville v Alabamě, kde v srpnu začal odběr vzorků a vnitřní rentgenové skenování; NASA uvedla, že odběr vzorků spolu s materiálovými zkouškami a tepelnou analýzou pokračuje na podporu dlouhodobého vývoje tepelných štítů. Pro misi Artemis III, plánovanou na příští rok na nízké oběžné dráze Země, agentura uvedla, že konstrukce tepelného štítu byla vylepšena tak, aby bloky Avcoat měly jednotnou a stejnoměrnou propustnost.

Tepelný štít byl pod drobnohledem už před letem. Web Ars Technica minulý měsíc informoval, že rozhodnutí NASA letět se štítem pro Artemis II beze změn a místo toho upravit dráhu návratu nebylo bez kontroverzí a že analýza po misi Artemis I zjistila, že materiál Avcoat nedokázal odvádět plyny, které zůstaly uvězněné a způsobily praskání. Na zasedání Poradního panelu pro bezpečnost letectví a kosmonautiky (Aerospace Safety Advisory Panel) označil člen panelu Paul Hill stav štítu za „velmi uspokojivý“ a podle Ars uvedl zhruba devět míst se ztrátou zuhelnatělého materiálu. Hill rovněž poukázal na kompromis: upravený profil omezil schopnost lodi Orion doletět dále po trase (downrange), která plánovačům pomáhá najít vhodné místo přistání, pokud se změní počasí. Uvedl, že propustnější Avcoat pro Artemis III a další mise by měl obnovit mnohem větší dolet po trase.